(Nejen) divadelní Londýn 2020: předmluva a první dny

3. března 2020 v 16:50 | Rangaf |  Autogramy

(Nejen) divadelní Londýn 2020: předmluva a první dny

(Lesley Manville, Hugo Weaving, Daniel Radcliffe)

Předmluva

V srpnu minulého roku na mě vyskočila zpráva, že se jistá britská herečka, známá především ze seriálu Mum a z oceňovaných filmů režírovaných Mikem Leighem, objeví na prknech The Olivier Theatre v Dürrenmattově hře The Visit (Návštěva staré dámy). A jelikož se na mém imaginárním "bucket listu" nachází položka s poněkud krkolomným názvem "Herci/herečky, které chci vidět hrát v divadle nebo je osobně potkat předtím, než natáhnu bačkory", v níž bylo zapsáno jméno oné Lesley Manville, impulzivně jsem se rozhodla vyhovět svému přání. Náhoda tomu nahrála, že se ještě k Lesley přidal Hugo Weaving (Pán prstenů, Matrix) a že ve stejném měsíci pár metrů od sebe hráli James McAvoy (Poslední skotský král, Pokání, X-Men) a Daniel Radcliffe (Harry Potter), kteří…..no….ehm…chápete, ne?

Sama bych se do Londýna neodvážila, proto jsem Dana Radcliffa použila jako návnadu a rozhodila ji mezi kamarádky. Tři ji spolkly i s navijákem, naneštěstí jedna se těsně před cestou utrhla (chřipka, ne koronavirus).

Zařizování šlo jako po másle. Zádrhel nastal, až když jsem se snažila on-line koupit lístky na Lesley s Hugem: Jednak jsem zjistila, že na domluvený termín výletu má hra pauzu, takže jsme musely přehodnotit situaci (což se ukázalo nakonec dobře, protože to byl zrovna ten největrnější týden se zrušenými lety). A jednak se mi nepodařilo objednat lístky přes NT stránky, tudíž jsem tam musela zavolat. Jako by někdo nechtěl, abych tam jela (s mojí angličtinou je telefonování opravdu výzva; nemluvě o tom, že mi ke konci hovoru došel kredit (a ano, už jsem si konečně zřídila tarif)).

Nakonec ale vše klaplo a mohly jsme se těšit na výlet.

Následuje podrobný záznam, který není ochuzen o životní paradoxy a škobrtnutí.

26. 2. Verča se definitivně rozhodla, že kvůli nemoci nepojede. Začínám vyšilovat ze zhoršujícího se počasí, české paniky kolem koronaviru a dlouhotrvající bolesti v krku. Kupuji roušky a balím si tolik léků, že by mě na letišti mohli považovat za dealera. Musím držet bezlepkovou dietu, z toho důvodu půlku kufru zabírá jídlo, např. bezl. chleba, rohlíky, konzervy a klobásky - tolik vysmívané mými spolucestovatelkami.

27. 2. Přistáváme na Stansted. Zima a větrno. Musíme naskenovat pas, abychom prošly přepážkou, mně to samozřejmě nefunguje, jdu do jiné fronty. Najdeme vlak a poté jedeme metrem na ubytování. Na první pohled pěkný pokoj, ve kterém po anglicku táhne viktoriánskými okny. Po Alčině upozornění nám zprovozňují topení. Pozdě. Spíme řádně oblečené. V mikině. Bundě. Šále. Čepici. Vidím to na angínu.
 

(Nejen) divadelní Londýn: 28. 2. 2020

3. března 2020 v 16:50 | Rangaf |  Autogramy

(Nejen) divadelní Londýn: 28. 2. 2020

(James McAvoy, Eben Figueiredo)


V 6 h. ráno nás budí protipožární alarm. Nejspíš si nějaký vtipálek zapálil v pokoji cigaretu. Sedíme na postelích, zmatené, neschopné vstát z vyhřátých peřin. Ještěže nehořelo doopravdy.

Alču začíná bolet v krku. Při snídani sledujeme zprávy o záplavách. A koronaviru. Natekla mi druhá uzlina. Zacpávám nepřiléhající okna polštáři.

Vyrážíme do deště směr Baker Street. Nádherné podzemí metra, slavné dveře 221b a socha Sherlocka.

Cestujeme do Notting Hill. Zima. Déšť. Vítr. Promočené bundy a kalhoty. Volíme turisty nevyužívané cesty. Nákup v Poundlandu. Máme hlad, proto míříme krásnými uličkami k bezlepkové "fish and chips" restauraci. Kručí mi sice v žaludku, ale chytá mě žlučník (asi). Zákon schválnosti - jediný lék, který jsem si nepřibalila, je Cholagol. Ryba vypadá lákavě, sním alespoň kousek. Kristi si od Sammyi kupuje na poslední chvíli lístek na Jamese, nechce se jí plánovat vlastní program. Potřebuji něco sladkého, a tak si v Sainsbury´s kupuji těžkou láhev Coca-Coly, menší měli jen sugar free! Snažím se nevolnost rozchodit. Jdeme po Portbello Road. Návštěva doporučené! kavárny - objednávám si "glass of water", holky nekvalitní kafe a ne příliš chutné zákusky.

Přestává pršet. Navštěvujeme National History Museum - spousta focení pod kostrou velryby a obecné nadšení z celého prostoru. Chůze mi trošku pomohla, ale s Alčou nás bolí záda z těžkých tašek (to ta cola), Kristi bolí nožičky z nepohodlných bot. S Alčou tráví čas v suvenýrech. Ještě přebíháme na chvilku do Victoria and Albert Museum. Chci si prohlédnout divadelní expozici. Budova je obrovská, nemůžeme sektor najít ani dle plánku. Nakonec nám pomůžou. Jsem nadšená, zběžně procházíme několik místností - nádherné sochy, vitráže, sakrální předměty, obrazy, tapiserie a nakonec divadelní kostýmy a ceny. Nestíháme.

Utíkáme do The Playhouse Theatre na Cyrana z Bergeracu. Přiletíme zpocené. Vyzvedávám lístky na svoje jméno. Hledám potvrzení na papíře. Pracovník divadla říká, že mu stačí, když mu nadiktuji jméno. Odpovídám: "Good luck with that." Nechápe. Sdělím mu své příjmení, Alča hláskuje. Nakonec to vzdal a počkal, až papír vytáhnu. Selfie před plakátem se nepovede, milá paní se nabídne, že nás zvěční. Sedíme úplně nahoře, sklon sedaček může způsobit závrať. Kristi hledá místo, pomáhá jí sama od sebe jedna ochotná slečna. S překvapením zjišťuje, že sedí přímo u podia. My se konečně uvelebíme v sedačkách, vytahuji kukátko. James je vynikající. Všichni jsou výborní. Přestávka. Po ní pouštíme lidi zpět na místa (sedíme totiž na kraji), přičemž mi vypadne kukátko a kutálí se dolů. Naštěstí se zastaví o pána, který sedí na schodech. Ještěže tak, taky by mohlo dole někoho zabít. :-D Hra pokračuje. Publikum trne. Nakonec hurónský potlesk. Kristi nám drží místo u stage door. James ale nevychází, což nebylo velkým překvapením vzhledem k "harassmentu" vůči jeho osobě. Sekuriťáci nás rozhánějí. Odchytím alespoň Ebena Figueiredo (Christian), který se mi podepisuje do programu, ostatní si nedokážu zařadit. Ještě chvíli čekáme…co kdybychom náhodou…alespoň očkem zahlédly Jamese.




O pár minut později to však vzdáváme a jedeme na pokoj. Ještě se stavujeme v obchůdku blízko ubytování koupit večeři. Asi podruhé v životě zkouším samoobslužnou pokladnu, holky ze mě chytají záchvat smíchu. Jíme, já svou večeři doplním o Endiaron a sdílíme zážitky. Všechny jsme okouzlené, obzvlášť Kristi je na mrtvici z takového nečekaného překvapení. V pokoji je uklizeno. To muselo být pozdvižení, když pokojské odhrnuly závěsy a vypadly na ně mnou naaranžované polštáře. :-D

(Nejen) divadelní Londýn: 29. 2. a 1. 3. 2020

3. března 2020 v 16:49 | Rangaf |  Autogramy

(Nejen) divadelní Londýn: 29. 2. a 1. 3. 2020

(Daniel Radcliffe, Hugo Weaving)


ČÁST I

Probouzíme se asi po 5hodinovém spánku. Stále mě bolí v krku. Snídám chlebík s avokádem. Nicméně žaludek ještě trochu cítím. Vyrážíme vyzvednout lístky v The National Theatre, kde mě čeká hra The Visit.

Nečekala jsem, že divadlo bude tak obrovské, hledáme stage door. Tam už čekají 3 lidé. Holky se uvolí, že se mnou hodinku počkají. Rády by je taky potkaly. Fouká studený vítr. Dveřmi prochází spousta herců, které neznám, ačkoliv někteří jsou mi odněkud povědomí. Pak přichází jeden, se kterým se 2 páni fotí a nechají si podepsat něco ze Star Wars. Vůbec nevíme, kdo to je. Přicházejí další fanoušci (cca 6). Už tam stepujeme dobrou hodinu a čtvrt. Z ničeho nic ostatní zahlédnou Huga a bůhvíproč k němu utíkají. Necháme se zblbnout a jdeme taky, on se jim vyhýbá, a když míří mým směrem, tak ho s úsměvem pozdravím (nevím, kde se ve mně vzal ten klid): "Hello,…would you please…", podívá se na mě, zamíří mým směrem jako by chtěl podepsat, ale na poslední chvíli si to rozmyslí a vstupuje dovnitř. Holky odcházejí. Fanoušci odcházejí. Ještě čekám do 12:35 na Lesley (hra začíná v 13 h.), ale nemám štěstí.


Jdu se ohřát do divadla. Nejdřív najdu "circle", kde budu sedět. Pak si musím odložit batoh v šatně. Pět minut před začátkem zjistím, že jsem si nevzala kukátko. Zariskuju, běžím rychle do šatny a vysvětluju, že jsem si tam něco zapomněla. Vedle mě paní říká totéž. :-) Utíkám nahoru, taktak se stihnu usadit. The Olivier Theatre je impozantní. A výborně architektonicky vyřešené. Sedím zase ve třetím patře, asi čtyři řady od konce, ale jsem vycentrovaná doprostřed. Mám hodně místa na nohy a nikdo mi nezavazí ve výhledu.


Hra začíná. Otevírají ji vedlejší postavy, pak Hugo (říkám si, jak je hustý, že jsem ho vlastně před chvílí potkala). Objevuje se pára ("z vlaku"), po jejímž vyprchání publikum spatří Lesley. Vyhrknou mi slzy (hups) a poté se soustředím plně na hru. Lesley je naprosto úžasná. Úplně ovládne celý prostor - hru si naprosto užívá a hraje pro každého v sále. Asi nejzapamatovanějším momentem přestavení je scéna, ve které Hugo (hraje jejího expřítele) opakuje přezdívky, kterými ji častoval v mládí a ona na to reaguje různými zvuky (např. ty kočičko…mňau---uuuu-uuu). Publikum řičí smíchy. Díky kukátku vidím i detaily včetně nádherných rób, šperků, gest i mimiky. I když je Lesley mimo centrum dění (např. úplně nahoře u stropu se dívá na scénu pod sebou) a bez kukátka by nemusela být vidět, zůstává v roli. Hlediště se otáčí a prodlužuje. Opravdu velkolepé. Máme 3 přestávky. Vedle mě sedí kované Britky, které rozebírají představení a zvou se na šampíčko. :-D Nakonec nesmí chybět pořádný potlesk, jako jediná si stoupám, ale "whatever". Na britské výkonům nepřiměřené zatleskání si asi nikdy nezvyknu.

Vstřebávám dojmy. Svačím a kochám se pohledem na Temži. Máme sraz na Trafalgaru, jdu podle GPS nočním Londýnem. Cítím se naprosto spokojeně a svobodně (trocha romantiky musí být :-)). Bloudím, ptám se na cestu, ale nakonec se setkáme. Už (prý mou vinou, ale spíš vinou špatné domluvy) nestiháme antikvariáty na Charing Cross. Holky v mé nepřítomnosti stihly oběd v pizzerii, nákup v Primarku a poslech talentovaného muzikanta na náměstí, který jim podepsal CD.


Utíkáme do The Old Vic na Endgame s Danem Radcliffem a Alanem Cummingsem (Emma). Také tam hraje Karl Johnson (náhodička - ten hrál s Lesley v Mum) a Jane Horrocks (Absolutely Fabulous). Jedeme metrem omylem na špatnou stranu, čehož si všimnu já (to je úspěch vzhledem k tomu, že je pro mě metro stále velká záhada). Moc nestíháme, nervozitou se nám chce čurat :-D. The Old Vic je poněkud hektické místo, vyzvedáváme si lístky a usazujeme se zase úplně nahoře a na kraji (je to lepší, když máme batohy a bundy), i tak je tam málo místa na nohy. Dan i Alan hrají výborně. Hru jsem četla předem, abych rozuměla, ale jedná se o klasické beckettovské absurdní drama, takže i v češtině jsem tápala po smyslu. Bála jsem se, že mě to nebude bavit, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená, jak to vtipně uchopili. Dan se, chudák, hodně nadřel s žebříkem. Oceňujeme je potleskem, ještě spěcháme na záchod (což se ukáže jako dobrý tah) a utíkáme do fronty vpravo od hlavního vchodu.



Stojíme zhruba v poslední čtvrtině. Holky začínají šílet, ale já jsem kupodivu klidná až do té doby, než ho poprvé spatřím. Opravdu ve mně hrkne a trochu se mi podlomí kolena. Přece jen jsem s ním prakticky vyrůstala. Blížíme se k němu. Holky jdou první. Předtím jsme se domluvily, že se vyfotíme Alčiným mobilem, jelikož má nejlepší foťák. Nejdřív Alča, potom Kristi a nakonec jdu na řadu já. Totálně se před ním ZTRAPRŇUJI!!! Začalo to asi takto: Já řekla: "Hello!" On řekl: "Hello, how are you?" Já jsem nebyla schopná odpovědět, místo toho jsem na něj vybalila: "You are amazing." On řekl: "Oh, thank you!" Tak jsem mu přistrčila fotky, on zavtipkoval, že tričko, co bylo na fotce, si málem dneska vzal. Na to jsem taky nebyla schopná adekvátně zareagovat, myslím, že jsem se ani nezasmála :-D (přitom tenhle trapas se stejnými tričky na fotkách se mi stává pravidelně). A pak to přišlo. Chtěla jsem se s ním vyfotit, ale o něco jsme zavadili a mobil se vrátil na hlavní stránku. Já jsem tam nemohla najít ikonku foťáku, protože Alča má narozdíl ode mě mini ikonky. Tak jsem se mu omlouvala a on na to, že mám být v klidu, že zatím podepíše dalším. Pořád jsem ikonku nemohla najít. On se ke mně vrátil, tak jsem rychle vytáhla svůj mobil a říkám něco jako: "Another mobile." :-D Ale ouha, neměla jsem ho nastavený na selfie, ale na normální focení, on však mobil rychle vzal, spravil a vyfotili jsme se. Raději jsem se mu znovu omluvila. On pořád opakoval, že v pohodě. Poděkovala jsem a prokličkovala davem. Celý zážitek nešťastně vykládám holkám a ony mi závidí, že jsem s ním strávila více času. :-D






Každopádně byl moc milý a hodný, nechápu, kde se v něm ta energie a rychlost vzala po dvou představeních. Ještě čekáme, než úplně odejde, a poté utíkáme k The National Theatre odchytnout znovu Huga a Lesley (také tip od Sammyi, konečně jako všechno).

Část II

Hrozná kosa. Přibíháme těsně před skončením představení, tedy před 23:00. Už tam stojí ti stejní fanoušci (asi 10 nás tam bylo dohromady). Ven vycházejí lidé, ale po těch dvou ani stopa. Pár fanoušku to vzdává. Cca ve 23:40 se jde jedna holčina zeptat vrátného. Jakmile vstupuje dovnitř, Hugo vychází. Nevím, co mu říká po cestě k nám, nejspíš něco milého, jinak by se asi nezastavil. Těžko říct. Ta druhá mu sděluje, že se jeho podpis na plakát snaží sehnat už 6 let. Podepisuje se jim a poté přichází řada na mě. Podstrkuju mu fotku a kostrbatě se ptám, zdali by mi fotky nevěnoval. Nejdřív mu říkám normálně Tereza, pak mě dochází, že neví, jak se to píše, opravím se tedy na anglickou výslovnost. On stejně neví, ptá se na nějakou hlásku, já mu ji automaticky odsouhlasím, protože nejsem schopná přemýšlet. :-D Kupodivu mé jméno píše dobře. Usmívá se, nejspíš si mě asi pamatoval z dopoledne a navíc mám jako jediná civilní fotku. Pak mě holky fotí, já mu pěkně děkuji (asi 2x). Nakonec se fotí i holky a loučíme se.



Ostatní odchází. Zůstává tam s námi jen jedna holčina. Navazuji s ní kontakt, taky čeká na Lesley. Čekáme na ni do 24:00. Vychází nějaký chlap, který se ptá, nemá-li něco podepsat. Jsem zmatená, proto mu podávám plakátek ze hry. Nakonec se přiznává, že je chef (nevím, proč jsem si myslela, že nějaký umělecký šéf místo kuchař, následně mě vyvádí z omylu :-D). Ptáme se ho, jestli neví, zdali vyjde Lesley. On to špatně chápe, myslí si, že čekáme na Huga, ukazuji mu tedy fotku s ní. On tvrdí, že tam ještě je, že je otevřený bar, ale za chvilku ho budou zavírat, takže bude brzy určitě odcházet. Je fakt, že nahoře jsou slyšet ještě nějaké hlasy. Čekáme tedy dál. Odcházejí ještě další. Vypadá to, že už vyšli všichni, a jeden sekuriťák nám potvrzuje, že čekat už nemá cenu, protože prý už tam nikdo není. Takže si z nás kuchařík nejspíš udělal srandu, což bylo opravdu "hilarious" vzhledem k tomu, že nám zimou odumíraly končetiny. Odcházíme zklamané a prokřehlé.

Trochu se bojím, že Lesley vůbec neodepisuje, protože jsem ji psala v září do agentury a pořád nic. Zkusím to alespoň ještě na tu hru. Stejně ale převládl šťastný pocit, že jsem ji mohla vidět na prknech Oliviera.

1.3. Čas odletět. Dobalujeme. Na místě nechávám svou tašku, s kterou jsem cestovala, protože se jí odloupala kůže a dělala akorát binec. Doufám, že jim nebude vadit trošku větší baťoh. Metro. Nádraží. Vláček. Letiště. Kontrola není zrovna příjemná - došlo na osáhávání. Navíc si holky zapomněly v batohu každá jednu tekutinu :-D. Nakupujeme na poslední chvíli sladké. Stejně jako minule dojde ke zmatení času odletu, opět si toho všimnu, takže spěcháme k bráně. Pěkný let s nádherným výhledem na řeku ústící do moře.

P. S. Mimochodem, za celou dobu, a že jsme se pohybovaly na frekventovaných místech, jsme potkaly jen zlomek lidí s rouškami. Briti i turisté chodili beze strachu na veřejné záchody, tlačili se v metru, navštěvovali přeplněná muzea a divadla. Včetně nás. Londýn mě opět vyléčil z české paniky a špatné nálady. Nemůžu se dočkat na další návštěvu!

P. S. P. S. Nechápu, jak je to možné, ale i po totálním promrznutí mě další den přestalo bolet v krku. Já už ničemu nerozumím. :-D

Edit: Zakřikla jsem to. :-D Mám angínu. Ale stejně to stálo za to!
 


Olivia Colman

3. března 2020 v 14:18 | rangaf |  Herečky

Olivia Colman


Posláno: 10. 9. 2019; dopis + 2 fotky + SASE; do agentury
Obdrženo: 10. 10. 2019; 2 podepsané, věnované fotky

- oscarová herečka; např. Tyrannosaur, Broadchurch, Favoritka



P. S. Olivia je dle mého názoru ohromně talentovaná. Sleduji její tvorbu už od Tyranosaura. Jednou bych jí chtěla vidět hrát v divadle.

Celia Imrie

19. března 2018 v 18:16 | Ranga |  Herečky

Celia Imrie

Posláno: 31.8.2017; dopis + 3 fotky + IRC platná do 2017; do agentury
Obdrženo: 12.3.2018; 3 podepsané fotky a dopis od sekretářky (omluva za dlouhé čekání)

-herečka; např. Holky z kalendáře, Báječný hotel Marigold, Manželská rána, Finding Your Feet


P. S. Autogram přišel i přes prošlou odpověďku, za což jsem ráda. Nemůžu se dočkat až Celiu uvidím spolu s Imeldou Staunton v novém filmu Finding Your Feet. :-)

Lesley Nicol

7. března 2018 v 15:36 | Ranga |  Herečky

Lesley Nicol

Posláno: 9.8. 2017; 3 fotky (1 z nich dřívě podepsaná Sophií McSherou) + dopis + SASE;
do agentury
Obdrženo: 7.3. 2018; 3 podepsané a věnované fotky

- herečka, např. Downton Abbey


P.S. Bála jsem se, že nepřijde, ale nakonec jsem se přece jen dočkala :-).

Samantha Bond

25. února 2018 v 11:52 | Ranga |  Herečky

Samantha Bond

Odesláno: 19.9. 2017, 3 fotky + dopis + "trvantlivá známka", do agentury
Obdrženo: 25.1. 2018, 3 podepsané a věnované fotky

-herečka, Panství Downton, Home Fires, James Bond, Banda amatérů


P.S. Samantha je zlatíčko. Bála jsem se, že mi odpověď nepřijde, protože jsem použila, jak já říkám, "trvanlivou známku", dřív mi s takovou známkou ještě nic nepřišlo. Ukázalo se ale, že to byly asi náhody, naštěstí.

Ian McKellen

25. února 2018 v 11:45 | Ranga |  Herci

Ian McKellen

Odesláno: 19.9. 2017, 3 fotky + dopis + SASE, do Minerva Theatre na hru King Lear
Obdrženo: 28.11. 2017, 1 podepsaná fotka bez věnování

-herec, např. Pán prstenů, Hobit, Kráska a zvíře


P.S. Jsem moc ráda, akorát mě štve, že vybral tu nejhorší fotku a podpis nacpal kdesi do rohu a bez věnování. Asi chci moc :-). Napíšu mu znovu, až budu mít čas.

Penelope Wilton

25. února 2018 v 11:38 | Ranga |  Herečky

Penelope Wilton

Odesláno: 31.8. 2017, 3 fotky + dopis + IRC, do agentury
Obdrženo: 24.11. 2017, 3 podepsané fotky bez věnování a neofrankovaná známka

herečka, např. Panství Downton, Báječný hotel Marigold, Pýcha a předsudek, Holky z kalendáře


P.S. Škoda toho "bezvěnování", ale i tak jsem spokojená.

Sarah Lancashire

11. listopadu 2017 v 14:46 | Ranga |  Herečky

Sarah Lancashire

Posláno: 11.9., SASE + 3 fotky + dopis, do agentury
Obdrženo: 10.11., 3 podepsané fotky

-herečka, Happy Valley a Last Tango in Halifax


Za autogram jsem moc ráda, i když není s věnováním. Sarah je výborná herečka, dvakrát oceněná cenou Bafta, její výkon v Happy Valley bere dech. Doporučuji ke zhlédnutí!

Kam dál