Červenec 2014

Hugh Laurie a Sista Jean osobně (IP)!!!

29. července 2014 v 21:45 | Ranga |  Herci

Hugh Laurie a Sista Jean osobně (IP)!!!

Jak Brňáci jistě vědí, dne 22.7.2014 se konal v Rondu koncert Hugha Lauriho a jeho skupiny Cooper Bottom Band. Naštěstí jsem byla přemluvena a nadšeně jsem se účastnila. Nejprve jsem si ale zjistila (jako správný sběratel), jak to chodí tady v Brně (v aréně) s autogramy a jestli je šance, že by se Hugh setkal po koncertě s fanoušky. Naštěstí mi pomohla jedna moje kamárádka, která chodí často na Kometu. Ujistila mě, že je šance, VIP prostor je totiž u parkoviště, naprotí autobusu 84. Tak jsem si nechala vytisknout fotky (i pro kamarádky) a vyrazily jsme. Chvilku trvalo než jsme se vevnitř našly (neprozřetelně jsme seděly každá jinde), ale nakonec se nám poštěstilo a vznikla tato nevzhledná selfie ( já jsem ta v květinovaná) :-D.




Pak už jsme se spořádaně usadily na svá místa a užily si koncert. Byl úžasný, měl výborný kontakt s publikem, vtipkoval, mluvil česky, tancoval, dokonce jsem mu rozuměla, když mluvil anglicky :-D!!!Všechny písně se povedly, asi nejvíc jsem umírala, když Hugh začal na piano...ach... :-). Vznikly tyto dvě "fotky". Ta horší je moje, seděla jsem vzadu :-(.




Po skončení všichni tleskali jako o život - tím pádem jsme se dočkali i tří přídavků. Byla jsem nadšená, jeho hudba se opravdu krásně poslouchá...pohlazení pro duši :-).
Poté co nás vyhnali z arény, jsme začaly pátrat po VIP prostoru. Dokonce jsem se iniciativně ptala dvou hlídačů. Nakonec se nám podařilo najít parkoviště, kde už čekalo za závorou asi 7O lidí. Čekali jsme celkem dlouho, mezitím jsem uklidňovala své okolí svými rozumy (nebojte se, nemusíte mít lihovku, má svoji;v Praze vyšel za třičtvtě hodiny;atd.) Také vznikla tato fotka, na které není nic vidět ( to byl taky jeden z důvodu, proč jsme se s nimi nepokoušely vyfotit).


Asi tak po půl hodině nám bylo oznámeno ochrankou, že se Hugh bude podepisovat a pustili nás za závoru. Měly jsme s holkama obrovské štěstí, neboť jsme si stouply tak šikovně, že jsme byly v první řadě (já jsem stála nakonci první řady). Bylo nám řečeno, že pokud se budeme tlačit, Hugh se naštve a nic nebude. Začala stoupat nervozita. Za další půlhoďku se začali courat členové kapely k autobusu, ale nikdo se nepřišel podepsat, přestože jsme na ně neurčitě (byla tma) pokřikovali. Za další čtvrt hoďky k nám zamířila zpěvačka Sista Jean (píseň např. I hate a man like you), byla moc milá, se všemi si podala ruku a pokecala...byla jsem z toho trochu paf, protože to byl historicky můj první člověk (navíc černoch :D), od koho jsem osobně žádala autogram. Navíc mě vůbec nenapadlo vzít si třeba plakát, myslela jsem jen na Hugha. Slyšela jsem kolem sebe, the show was amazing atd., chtěla jsem říct něco originálního, ale nějak jsem zamrzla :-D. Začala se podepisovat jednomu klukovi na břicho a chtěla po kámošce, ať ho vyfotí a pošle jí to na twitter :-D. Pak přišla ke mně, chtěla mi podat ruku, ale já jsem jí místo toho vrazila vstupenku a zamumlala jsem "originálně" the show was amazing, can you sign this? :-D , tak se tedy začala podepisovat a přitom mluvila něco o svým tričku. Měla tam klokana, tak řekla, že ta trička mají z Austrálie. To jsem nepochopila, asi jsem se jí dívala na tričko či co :-D. Nezmohla jsem se na slovo, jen jsem se hloupě usmívala (což v té tmě stejně nebylo vidět) a pak jsem pěkně poděkovala :-D.

Pak jsem zase dlouze čekali. Začala být zima a pořád někdo vycházel, ale Hugh nikde. Po další třičtvrtě hodině jsme se konečně dočkali, někdo se blížil a vypadal důležitě :D. Ochranka se shlukla a přicházel ON! Ač jsem na něj zoufale zahoukala (nevím, kde se ta bojovnost ve mě vzala :-)), přišel ke druhému konci první řady. Podepisoval se a ze začátku se i fotil. Začala jsem být vážně nervózní. Pomalu se blížil osvětlen fotoaparáty (vypadalo to až mysticky). Mé kamarádnce řekl, thank you for coming to my concert a usmál se (nemusím vám vykládat, že je z toho vyřízená doteď), pak se podepsal ještě jedné kámošce a najednou oznámili, že už musí jít, tak se rychle podškrábl ještě fanynce, co stála vedle mě a už už se otáčel k odchodu, když vtom se mu rychle pod nos podstčila svou fotku s hlasitým a zoufalým PLÍÍÍÍZ, smiloval se (ani neměl jinou možnost) a podepsal se. Byla jsem poslední komu se podepsal a oddechla jsem si (na věnování jsem ani nepomyslela a nenapadlo mě, že bych mu mohla něco říct během podepisování, prostě jsem opět zamrzla a jako strnulá jsem čučela na fotku, ani jsem si ho pořádně neprohlédla (nebo to bylo tou tmou) :-D). Pak se rozloučil, zamával z autobusu a my naoplátku zamávali už odjiždějícímu autobusu.
Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by to nevyšlo, když už jsem stála v té první řadě. Uff...měly jsme opravdu štěstí (podepsal se všem mým kámoškám), zaslechla jsem jednu fanynku, která říkala- tak nic, ani napotřetí to nevyšlo. Chudák. Ale neprodlužujme zármutek, poprvé v životě se mi něco povedlo zorganizovat :-D. Nejdřív jsem byla v depresi, že jsem mu nestačila nic říct, bylo to takové neosobní, nakonec ale přišla euforie, že jsme to zvládly. Tady je foto:


P.S. Pozor na tmavé fotky, podepisuje se zásadně černou! Sista ještě slíbila, že příště opět přijedou, tak uvidíme... :-)
Nechtěla jsem fotku s Housem, protože si ho vážím spíš jako komika (A Cambridge Footlights, A Bit of Fry and Laurie), když spolupracoval s osobnostmi jako Emmou Thompson a Stephen Fry. Taky jsem ho zahlédla ve filmu Rozum a cit nebo Možná, miláčku. Teď si ho nově vážím jako muzikanta.